Zažijte si turné

Za prvé, já z té češtiny jednoho dne zešílím. Jako fakt. Za druhé, lituju, že jsem si vybrala pro svůj další článek Romea a Jugoslávii. Za třetí, Vesmíre, zachraň mě.

Je 3:01, jsem teprve na začátku toho článku a vím, že dnes spát nebudu, neboť musím přidat text na Google Disk Newstars do desíti ráno – rozkaz naší oblíbené šéfredaktorky. Mám tě samozřejmě ráda, Marie. (emoji červeného srdíčka).

Road movie Romeo a Jugoslávie (18+).

Během filmu jsem se cítila zvláštně. Nervózně? Trochu ve stresu, asi jo. Zdálo se mi, že mám na ramenou nějaké břemeno.

Teprve teď v noci, v moři kávy si uvědomuju proč.

"Článek. Článek. Článek. Musím o tom napsat článek."

Plátno. Na scénu vstupuje Štěpán Jan Krafka - upřímný úsměv, zářivé oči, bílá košile, černé sako, zlatý motýlek.

Představí Matouše Košaře, Petra Šimoníčka, Vendulu Smižanskou, Davida Šrejmu, Karolínu Hartmanovou, Theresii Annu Hakenovou a Tomáše Staňka - nadšené úsměvy, svítící oči, volné pohyby, pravdivá přítomnost. Publikum (kamarádi? známí?) je vítá s vřelou a dost hlasitou radostí. Vzduch je plný blízkosti, všechno působí přirozeně a přátelsky.

"Článek. Článek. Článek."

Posadí se do hlediště. Koukají spolu s námi.

Oldstarské želvičky vyrazily okouzlit Jugoslávii.

Spoiler: to se jim podařilo.

Myšlenky v bestiálním autě a ubíhající kilometry. Drobné interakce a osobní přiznaní. Přiblížení kamery na maximum – skoro jako by šlo o dermatologickou konzultaci, kterou herci podstupují, a při které už nezůstane skrytý ani nejmenší pór.

Hodně cigaret. Hodně alkoholu. Hodně emocí. "Miliony a miliony" diváků.

"Musím o TOM napsat článek."

Tak tady je ten problém. Od samého začátku to bylo obrovsky osobní a intimní. Prostě rodinná atmosféra. V samotném filmu, ale i v sále. A když prožíváš domácí rodinný večer, nechceš ho vynášet ven. Tak i tady. Nechtělo se mi o tom psát. VŮBEC. Aby myšlenky zůstaly ve své jemnosti, v tom původním světle, místo abych je zhmotnila slovy.

... (emoji zlomeného srdíčka).

No nic. Jedenáct ráno.

Zažijme si turné though?

- Alisa Kim