Vaše hrátky k herectví (Toyer)

Hra Gardnera McKaye popisuje průběh až živočišného lovu, nicméně otázkou zůstává: proč ji uvádět právě teď? Jak nás informovali tvůrci inscenace, pandemie posluchačů true crime příběhů neustále roste, přičemž většinu z nich tvoří ženy, které poslouchají skutečné příběhy o "sériovém vrahovi týdne." Tak dochází k jisté romantizaci, která se rozvíjí už po mnoho generací, stačí si vzpomenout na éru Teda Bundyho. Tuto romantizaci však lze do jisté míry připsat skutečnosti, že knihy a filmy z oblasti true crime se naučily dokonale manipulovat s čtenářem. Nekonečný přísun děsivých příběhů zabalených do třpytivého obalu může být dokonce jedním z důvodů, proč se tak oblíbeným literárním žánrem stala "dark romance."

McKayova hra se však nepokouší hlavního hrdinu otevřeně romantizovat, místo toho je čtenář zapojen do psychologické hříčky, v níž doslova prožije příběh jako vystřižený z novinových titulků.

Tvůrčí tým, vedený Sebastiánem Vopěnkou, který hru sám přeložil, se proto rozhodl zkusit manipulovat divákem prostřednictvím samotného žánru hry. Chtějí pracovat s představou diváka o kontrastních konceptech komedie a true crime. Dalším aspektem, který by inscenace mohla reflektovat, je i naše naprosté pohlcení zločinem. Každodenně jsou na nás chrleny články o utrpení, až se nabízí otázka, zda o něm všem vůbec máme vědět. Nemá jít o apel k ignoraci. Vedlejším účinkem přesycení médii, ale i komodifikace utrpení však může být naše schopnost "vypnout empatii."

Další změnou dramatického textu je lehké prošrtání konce. Samotná hra místy sklouzává spíš k teoretickému výkladu než k inscenaci, inscenační tým se rozhodl části, které působí víc jako přednáška než divadlo, vystřihnout.

Aspektem, který bych si přála, aby byl akcentován, je nedůvěryhodnost obou postav ve hře, v níž divák ve skutečnosti neví, komu věřit a kdo si s kým hraje. Jednání postav je zpochybňováno, ale ne ihned, což poukazuje na fakt, že v okamžiku, kdy čelíme bezvýchodné situaci, je naší téměř okamžitou reakcí snaha z ní uniknout, odpustit a jít dál. Vytvoření tak tíživé atmosféry bude bezpochyby náročné, nicméně doufám, že režisér i herci dokážou v divácích vyvolat stejný pocit tísně, jaký prožívají postavy samotné.

Na Toyer(a) se můžete přijít podívat 28.10. v 18:30 do Celetné. Přineste si trenčkot a lupu. Růžové brýle, pro jistotu, nechte doma.

- Bibian Nesvadbová