No FOMO, just Havel

foto: David Šrejma

Letošní ročník festivalu studentského divadla se nese nejen v duchu hesla No fomo, just chill, ale také v duchu Havlovských her. Vedle známější Audience a Vernisáže se letos na programu objeví i jejich méně proslulá třetí sestra – hra Pokoušení. Za posledních dvacet pět let byly jak Audience, tak Vernisáž na české divadelní scéně uvedeny osmnáckrát, zatímco Pokoušení pouze čtyřikrát. Shodou okolností kromě inscenace OLDstars se letos dočkáme ještě jedné premiéry Pokoušení a to už v listopadu v brněnském Národním divadle v režii Martina Glasera. Přesto faktem zůstává, že Pokoušení patří k těm méně známým hrám Václava Havla a protože vás nechceme vystavit onomu obávanému FOMO, pojďme si tuto záhadnou hru trochu přiblížit.

Pokoušení vzniklo otevřeně na faustovských motivech. Už samotná jména postav – doktor Foustka, Fistula a Markétka – svou inspiraci nezastírají. I okolnosti vzniku hry jsou opředené legendami. Havel ji údajně napsal za pouhých deset dní, i když myšlenku na ni nosil v hlavě už dlouho. Začal ji psát roku 1977 ve věznici v Ruzyni, kde napsal: "Toho Fausta mám už promyšleného a skoro do půlky napsaného." Krátce poté byl však převezen do nápravného zařízení v Heřmanicích, kde panovaly mnohem tvrdší podmínky, a psaní musel odložit. K faustovské látce se vrátil až v říjnu 1985 – tehdy vznikla finální verze hry, kterou z bezpečnostních důvodů nahrál na magnetofonové pásky.

Hra je vystavěna s obdivuhodnou kompoziční přesností. Jednotlivé výstupy se vůči sobě zrcadlí, vytvářejí paralely a vzájemně se cyklí. Některé repliky se v průběhu hry vracejí, avšak z úst jiných postav a v odlišných kontextech. Díky tomu není snadné rozlišit kladné a záporné postavy – jejich role se proměňují, což hře dodává až satirický rozměr.

Na Wikipedii byste našli označení absurdní drama – a jistě, Pokoušení do této kategorie částečně spadá. Byla by ale škoda ho tam jednoduše zaškatulkovat, škatulku zavřít a nechat to tak být. Protože Pokoušení, na rozdíl od Havlových her ze šedesátých let, které stavěly především na prázdných frázích a jazykových blábolech (např. Zahradní slavnost), zde autor sice opět využívá těchto prostředků, jako pokleslý jazyk, pseudovědecká hantýrka a prázdné fráze, avšak tentokrát z nich vytváří složitě komponované, obsahově relevantní a formálně logické promluvy. Tyto dezinterpretace a jazykové hry zároveň zpochybňují samotnou povahu reality.

Pokoušení je pevně zakořeněno ve své době. Zápletka se točí kolem výslechů, zpochybňování a nesmyslného trestání – motivů známých jak z Havlových textů, tak z jeho života. Soubor OLDstars však ve své anotaci s lehkostí pokládá provokativní otázku: "Je rok 1985, nebo 2025?" A právě to vzbuzuje zvědavé napětí, jak se režisér David Šrejma s tímto prolínáním dvou odlišných dobových vrstev vyrovná.

Vzhledem k tomu, že Pokoušení není uváděno příliš často, může si inscenační tým dopřát i jistou dávku svobody – nebude totiž čelit tak přísnému, až obsesivně kontrolnímu drobnohledu diváka. To dává umělcům prostor vyjádřit vlastní stanovisko a nabídnout nám nový pohled na Havla – tentokrát možná aktuálnější, než bychom čekali.

- Veronika Vaňková