Nekončící vernisáž

Poslední festivalový den předvedli v Solné věži herci souboru OLDstars Havlovo absurdní drama Vernisáž. Kontrast dramatického světa postav, kde mají vše, o čem snily, a reálný vzhled jevištního prostoru o vyústění inscenace napověděli hned na první pohled mnoho.

Nově předělaný byt, moderní nábytek doplněný o starožitné kousky a uprostřed toho manželská dvojice Věry a Michala, která má vše pod kontrolou - to vše je však pouze na oko. Návštěva jejich dle všeho dobrého přítele Bedřicha nejprve ukáže manžele jako pedantský pár toužící po perfekcionismu, jímž se snaží naočkovat i svého starého známého, následně však odhalí povrchnost všeho, čím se vychloubají.

Inscenace Vernisáž přivítala diváky ve světě představení hned u výtahu, kde na ně čekala natěšená postava Michala. U vstupu do samotného hracího sálu s velkým úsměvem na tváři nedočkavě vyhlížela Věra. Ještě před usazením do sedadel se tak prolomila hranice mezi publikem a jevištěm a diváci měli možnost se do jisté míry seznámit s charakterem dvou hlavních postav. Když se na začátku představení sešla manželská dvojice v sále, mezi velmi syrově vypadajícím prostorem Solné věže a ironizující scénografií byl patrný znatelný kontrast. Atmosféra inscenace nesoucí se v duchu absurdna a komedie se dala přečíst již během prvních okamžiků.

Po příchodu očekávaného hosta Bedřicha začne situace gradovat. Nedostatečné ambice postavy Bedřicha manželský pár čím dál tím více znepokojují, a tak mezi Věrou s Michalem a jejich přítelem vzniká jakási propast pochopení. Tento duševní odstup herci manželského páru ztvárnili naopak fyzickým kontaktem. Postupně se ve svém pedantství radikalizují, postava jejich přítele ustupuje a přichází o právo vyjádřit se či oponovat. Stále častější fyzický dotek tak začíná nabírat metaforického významu, kdy jako by postavy Věry a Michala chtěly svého přítele roztrhat.

Cesta k dramatickému zlomu stoupá po schodech, které značí opakující se repliky Věry a Michala. Několikrát začnou odbíjet hodiny a nastane krátká zrychlená sekvence. Promluvy chvály chtivých manželů postupně ztrácí význam. Když se postava Bedřicha rozhodne odejít, herci ztvárňující manžele podnou záchvatu bláznovství. Najednou jako by zapadli do fraškovitě vypadajícího prostoru. Intenzivní exploze šílenství otvírá oponu skutečnosti - tedy povrchnost vystupování Věry a Michala. Po dramatickém vyvrcholení jsme s Bedřichovým návratem zůstali na kruhové dráze absurdního dramatu.

- Andrea Korcová