(Ne)jenom bílé interview (ART)
Jak dobře znáte Štěpána Jana Krafku, Davida Šrejmu a Matouše Košaře?
Čtyři otázky.
Tři herci.
Dva?
Jedna inscenace.
Co se děje, když herci z jednoho představení dostanou stejné otázky?
Každý odpoví po svém, jasně.
A poznáte, který hlas patří komu?
Co je to jedno slovo, které pro vás celé tohle představení vystihuje?
A: "Přátelství."
B: "ART."
C: "Art."
Jak vy osobně vnímáte ten bílý obraz?
A: "Moje představa o tom obraze je asi hodně zkreslená vnímáním své postavy. Za mě osobně by mohl stát i několikrát víc, i tak k němu mám respekt, stejně jako k jeho autorovi. Zároveň je to pro mě v rámci inscenace symbol překážky, kterou to pravé přátelství překoná."
B: "Něco co dokáže lidi spojit, ale zároveň brutálně uvést do rozpaků.. Umění!"
C: "Bílé."
Kdy jste se naposledy s někým pohádali o vkusu?
A: "Ani nevím. Pokaždé když se vidím s Honzou Šípalem, tak si vyměníme názor. I tak ho mám rád, zahraju si s ním a pokecám na pivu."
B: "Nedávno, šlo o jednu inscenaci.."
C: "V běžným životě se s lidma o vkusu nehádám. Někdo má rád Vinohrady, někdo Šumperk, je to jejich věc."
Co byste vy dali "za takovejhle bílej obraz s nějakejma trochu jinak bílejma proužkama"?
A: "Nic. Prachy nemám. Kluci mi stačí. To s nimi za ty peníze půjdu radši do casina. Možná, že bych ten obraz pořídil jim. Třeba v padesáti. Myslím, že by to bylo hezké gesto."
B: "Spoustu času! Spoustu vína při diskuzi!"
C: "Nic."
Štěpán? David? Matouš?
ART stejně nenechá nikoho v klidu (bohužel, nebo naštěstí) — nutí nás zpochybňovat jistoty a hlavně přemýšlet, komu rozumíme nejvíc, na čí straně vlastně jsme. Jsme vůbec na nějaké straně?
Nerozumíme nikomu. Nebo rozumíme všem najednou. Ale přitom nechápeme sami sebe. Dobře, tady už to začíná znít až moc "umělecky". Jdeme rychleji dál — k odpovědím.
Odpovědi:
A – Štěpán
B – Matouš
C – David
Plus závěrečné otázky pro vás:
Mohly by tyto odpovědi sedět postavám, které herce ztvárnili?
A co byste sami namalovali na takovýhle bílý plátno s proužky?
- Alisa Kim