Klíčovou dírkou do roleplaye z pornhubu
Hodina nahuštěných absurdit začala vmačknutím chtivých diváků do hlediště vytvořeného na polovině jeviště Divadla v Celetné. Poptávková převaha způsobila nasardinkování diváctva v prostoru; židle nestačily, sedělo se na zemi, stálo se po stranách.
Startovním výstřelem se stala senzuální hudba s lechtivými poznámkami rozhlasové moderátorky. Podnět přivádí na scénu psychiatra Prentice (Lucie Furmanová), ztvárněného jako slizkého šíleného vědce, a vzápětí i "cudnou" slečinku Geraldinu Barclayovou (Matouš Rybák), ucházející se o místo sekretářky. Z panenky se vyklube snaživka, která aby "udělala radost" doktůrkovi předvede striptýz na stole. Uprostřed scénky vpromenáduje manželka doktora (Kryštof Kutílek) se silným ženským sexappealem navzdory hercovu mužskému tělu. Uchazečka o práci se schová za paraván a tempo představení se zrychlí; kolotoč dveřové komedie se roztočí. Rybák se převléká za hotelového sluhu a vydírá paní Prenticovou.
Následně se do situace vplétá postava pupkatého inspektora z ministerstva (Aneta Kalertová), který se není schopen udržet bdělý a po delších monolozích upadá do mikrospánku, aby se vzápětí zvedl, stáhl si kalhoty a s lačností predátora zmizel za paravánem u Geraldiny.
V druhé polovině přibývá strážmistr Sirka (Jakub Ludvík), aby zatkl sluhu i Geraldinu. Právě v tomto bodě se představení mění v absurdní grotesku. Ludvík vchází jako jediný z herectva v roli, s níž má totožný gender. V tom však příliš dlouho nesetrvává. Prentice mu vpichuje uspávadlo, které překvapivě není uspávadlem, a strážmistr projde tranzicí v naivní dívku, dětsky se radující ze stříbrných střevíců, stejně tak z lahviček s podivnými nápoji a pilulkami.
S bázní naslouchá pokynům "vypij mě" i "sněz mě" a rozum mu zakalí halucinace popěvku Zvonku, zazvoň cinkylinky. Se smutkem zjišťuje, že je na této vlně sám, bere střičku a lektvarem kropí všechny přítomné postavy. Nastává všeobecné šílenství, manželé kopulují, inspektor shazuje pupek. Celou partu k sobě přivádí až tóny Berghainu od Rosalíe. V jeho rytmech zdivočí. Pominutí vrcholí inspektorovými slovy: "The only way to save us is through divine intervention". Připlazí se ke stolu a požírají špagety, trčí jim z úst jako nechutné vodopády. Pak jen tma a bujarý potlesk.
Inscenace Klíčovou dírkou vedená Terezou Dočkalovou vychází z textu Joeho Ortona. Režie nastavuje herce do stylizovaného herectví naplňujícího stereotypní představy o násilných, šovinistických mužích a nemravných, hysterických ženách. Postavy jsou vykreslené jako pudové, ne humánní. Prohození pohlaví tvoří zdánlivě prvoplánové komično, u kterého by se mohlo zdát, že normalizuje tupost, machismus a násilí na ženách. V polovině začne být až nesnesitelné, avšak po zvratu s příchodem policisty a nástupem absurdity je jasné, že tato témata nejsou normalizována, ale naopak problematizována. Stávají se doménou bláznů a pobudů, protože v ně se všechny postavy, včetně psychiatra, v ordinaci mění.
Představení se s ubíhajícím časem stává vypointovanějším a plnějším hereckého jednání i popkulturních narážek; ať už se jedná o motiv Havla, či Spider-Man pointing meme. Divák se neubrání uchechtávání. Herci samotní se očividně baví a jejich výkony nepotřebují světelný design ani přesun scénografie, aby hlediště dovedli tam, kam chtějí. Divák může odejít pobaven i v dobrém pohoršen, pokud tedy zrovna dotyčný chudák nemusel kvůli nedostatku míst prostát celé představení.