Kdyby tvůj spasitel nikdy neexistoval, koho bys uctívala? (Virgin Mother Bleeds)
Kdyby tvůj spasitel nikdy neexistoval, koho bys uctívala? Výmol?
Solnice se dnes odpoledne zbarvila do červena s autorskou inscenací Bibi Nesvadbové The Virgin Mothers Bleeds. Inscenace začíná příchodem jedné ze dvou hereček do místnosti, zatímco ta druhá už při příchodu diváků sedí u stolu a ťuká do nepřipojené klávesnice. Do děje jsme vhozeni jako do vody a rozkrývá se nám postupně až do samého konce.
Ježíš plánuje svůj příchod. A to skrz dělohu nevěřící, která ho ještě k tomu plánuje potratit. A úkolem druhé ženy je potratu zabránit. Jeptiška skoro hned po příchodu nabídne těhotné víno, vzápětí však vytáhne griotku a začne oběma nalévat. To ženu, v podání Marie Měkotové, trochu obměkčí a začnou spolu vést dialog. Dialog vlastně o všem. O víře, církvi, ženství, lidské podstatě, mužích, smrti i vykoupení. Obě ženy se svěřují se svými životy, věřící například s vlastní interrupcí nebo útěkem z domova, zatímco druhá o lásce nebo promeškaných příležitostech. Novodobá Panna Marie po celou dobu hry zpochybňuje celou víru, zatímco sestra ji pořád dokola opakuje, že lidé přece potřebují něčemu věřit. Zároveň ale ona sama ví, že Bůh neexistuje, což několikrát i zmíní. Nakonec během alkoholového deliria prozradí, že matku vidí už od dětství ve svých prorockých vizích, díky kterým také ví o jejím těhotenství a na základě kterých o ní řekla církvi. Zároveň v nich také viděla, že další den, až bude onen pokoj otevřen, řeholnice bude nalezena mrtva a pokud druhá žena nebude svolna si dítě nechat, dopadne úplně stejně. Ke konci se tedy ukáže, že obě dvě jsou stejnými vězenkyněmi ve světě ovládaném muži, dokonce i jeptiška, která původně přišla do místnosti, jako kdyby jí to tam patřilo.
Výrazným prvkem jsou kostýmy obou slečen, kdy Bibi Nesvadbová, hrající jeptišku, má výraznou sukni se stovkou očí, zatímco druhá, Marie Měkotová, hraje v outfitu alá černě oděný vodník s velkým, skoro až kýčovitým srdcovým náhrdelníkem. Symbolika obou kostýmů je nadmíru jasná a funguje naprosto geniálně.
Když se poprvé přijde do místnosti, okamžitě nás zaujme až komicky velké množství kabelů, která jsou zamotané do jedné hromady, přímo před rozviklaným dřevěným stolem a dvěma skládacími židlemi. Na stole je již zmíněna klávesnice, dvě ruské panenky a soška Panny Marie. Kabely, které ze začátku vypadají pouze zmatečně a hlavně zbytečně, jsou nakonec velmi skvěle využity a snad mají symbolizovat pouta, která vězní obě postavy.
Dle mého názoru se jedná o velmi povedenou inscenaci, která by však benefitovala ze změny angličtiny na češtinu. Marie Měkotová se v angličtině viditelně necítí dostatečně komfortně, proto ji občas nebylo skoro slyšet a místy ani rozumět. Zároveň čeština je o poznání ostřejší jazyk než angličtina, tím pádem by určité situace jistě vynikly lépe než v angličtině, která je kulatější a jemnější.
Herečky spolu krásně souzní a jde poznat, že role byli napsány přímo pro ně. Edwardu Kulgankovi se také nedá nic vytknout, své role režiséra se zhostil velmi dobře. Bibi Nesvádbová může být jistě pyšná. Co herečky předvedly, zvláště jako studentky v autorské hře, je obdivuhodné a určitě jsem z divadla odcházela s myšlenkami, které budou mou hlavu okupovat ještě dlouho.
- Kostkanová Karolína