Striptýz pro nevidomé             aneb Cizí svět 

Foto: Ondra Slepička

Inscenace Cizí svět souboru Ulita vtahuje diváka od samého začátku. Ve tmě se rozsvěcují jen baterky, jejichž kužely světla rytmicky prořezávají prostor. Herci se pohybují se vzájemnou souhrou, která působí téměř hypnoticky. Slova zde nehrají hlavní roli, mají spíše zvukomalebnou a rytmickou funkci, doplňují pohyb a světlo, ale nejsou hlavním nositelem významu. Vzniká tak poetická, fyzická podívaná, která místy připomíná burianovské divadlo, důrazem na rytmus, tělesnost a kolektivní souhru.

První část inscenace připomíná vyprávění u táboráku. Postavy jsou amorfní, beztvaré, neustále se proměňují a repliky si mezi sebou přihrávají jako míč. Náhle se v hledišti objeví herec, překvapení, které bourá hranici mezi publikem a jevištěm. Jednoduchý příběh o nevěře se odvíjí dále, energie na jevišti graduje až do momentu, kdy na zem spadne část osvětlovací techniky.

Foto: Ondra Slepička

Chvilkové vyvedení herců z míry, ale jede se dál. Na druhou část představení nám tvůrci rozsvítí. Ocitáme se ve světě nevidomých. Herci vyprávějí příběh o nevidomém muži, který se zatoulá, uchvátí ho žena libující si ve chlupatých věcech, ale muž je odmítnut.

Další nevidomý se vydává s asistentem na procházku do hor. Jeho putování se odehrává doslova po tělech performerů, kteří se stávají krajinou- balvany, houštím, kořeny či ferratou.

Vznikají vizuálně zajímavé obrazy, avšak celek působí spíše jako herecké cvičení, než jako suverénní scénický prvek. Postupně se dění noří více a více do polohy absurdní grotesky. Herci vědomě pracují s trapností a nadsázkou, která vyvolává smích, chvílemi možná trochu rozpačitý. Závěrečná scéna, "striptýz pro nevidomé", absurditu dovádí do krajnosti a uzavírá představení tak, jak by divák nečekal.

Cizí svět je zajímavým experimentem. I když působí místy roztříštěně a ne vždy zcela vyváženě, nabízí intenzivní zážitek plný energie, vizuální imaginace a překvapení.

- Veronika Vaňková