Hrajeme tam, kde před dvěma sty lety konzervatoristé (rozhovor se Zuzkou Horákovou o historii OLDstars v Solné věži)

Kdo vám o Solné věži řekl, jak jste se o prostoru dozvěděla?

Seděli jsme s Filipem Boháčem, který v posledních letech řídí pražský klášter dominikánů. Filip řekl, že nám závidí klub v klášteře v Roudnici, nějaké svobodné a tvůrčí místo, které se nepotřebuje tvářit reprezentativně a kde se můžou neformálně potkávat lidi na kávu a pivo.

Za chvíli jsme šli prolézat sklepy.

Při jaké příležitosti vznikla myšlenka využít prostory Solné věže na hraní divadla?

Neuspěli jsme ve sklepě, ale na půdě. Nenašli jsme dobrovolnickou kavárnu, místo ní divadelní sál. Věž byla v docela zoufalém stavu, z jednoho rohu místnosti nebylo vidět na druhý přes hromady starého nábytku, knih a mrtvých holubů. V sérii brigád jsme ji zprovoznili, nejvíc práce udělali lidi z OLDstars a z Divadelního ateliéru Ulita.

Byli jsme zaskočení, když Filip našel v archivu zmínku, že v 19. století působilo ve věži divadlo konzervatoře.

Dá se prostor využít i jinak než na divadlo, jestli ano tak na co?

Hned ve středu zameteme stopy divadla a z věže uděláme terapeutickou místnost pro sebezkušenostní skupinu. Multifunkčnost prostoru je pro nás důležitá, dějí se v ní worksopy, setkání, koncerty... Díky velkorysosti kláštera můžeme být v provozu opravdu svobodní, nejsme pod finančním tlakem, který by nás nutil ke každodennímu ziskovému fungování.

Jaká byla první odehraná inscenace v Solné věži a jak na ni vzpomínáte, povedla se?

Caligula a Vojcek. Obojí byla láska.

Vybaví se Vám jeden nezapomenutelný zážitek, který se stal v průběhu let v Solné věži?

Jsem napjatá, co nezapomenutelného přinese festival.

Jak fungují prostory Solné věže, může si tam zahrát kdokoliv, kdo rád tvoří divadlo?

Musí nás dokázat přesvědčit, že nás zajímá jeho projekt a že máme kapacitu ho podpořit.

- Otázky pokládala Natálie Kalista.