HillHouse - dívat se skrze prsty nebylo třeba

Inscenace Hillhouse uzavřela divadelní maraton Festivalu studentského divadla. Podle žánrového zařazení diváci očekávali 70 minut plných napětí a záhad, místo toho bylo ale představení pojato v komediálním duchu. Množství humorných prvků v inscenaci oslabilo potenciálně dramaticky nosnější scény a porušilo dějovou linii

Horor je pro divadlo obecně složitě uchopitelným žánrem. Soubor Ulita se tak příběh inscenace pokusil nasměrovat více komediálním směrem. Místo kráčení po špičkách postavy vrávoraly na každém kroku. Kostýmy většiny postav představující stereotypy různých sociálních skupin též poodhalovaly tvůrčí uchopení. Nejlepší postavou v tomto ohledu pak byla služebná. Herečka ji ztvárňující se pro tuto roli skvěle hodila a dokázala po celé představení zachovat chladný a přísný výraz.

Inscenace však zdá se vsadila příliš mnoho na humorné odlehčení a málo na dramatický vývoj příběhu. Scény, které měly potenciál vzbudit v divácích napětí, při představení většinou vyzněly komicky. Dějová linie nebyla tak dostatečně zřetelná a nebýt po skončení představení ankety o tom, kdo nebo co v Hillhouse straší, věřím, že by k odpovědi většina publika sama nedošla.

Rovina onoho mysteriózna pro horor význačná se objevovala pouze ve znaku vzhledem identickému k zápisu digitální číslice čísla 8. Práce s tímto všudypřítomným prvkem inscenaci o něco ozvláštnila, ovšem možnost vytvořit z něj nosný sémantický znak byla na úkor vtipu nedostatečně rozvedena.

Představení Hillhouse tedy lze zhodnotit tak, že se vydalo vcelku dobrým směrem v rámci režijní koncepce, která ale ve výsledku na jevišti příliš nefungovala. Nesrozumitelná dějová linie s neobjasněným vyústěním nedokázala navázat nosné spojení s diváky. Inscenace tak zůstala na povrchu a nedokázala se dostat pod kůži.

- Andrea Korcová