Emigranti

Strohý pokoj se zářivkou, ohlodané stěny, dvě postele, stůl a dvě židle. V tomto omezeném prostoru se odehrává celé drama dvou mužů – emigrantů podobného věku, ale odlišného charakteru.

Do pokoje vpadne muž s brýlemi a v rychlém tempu začne připravovat prostor, jako by měl přijít někdo další. Brzy se objeví druhý muž, ve zcela jiném rozpoložení. Začne vyprávět historku, která však už na začátku nedrží pohromadě. Cíl jeho vyprávění se divákovi postupně vytrácí – stejně jako důvod, proč ji vlastně říká. Až později se dozvídáme, že jádrem je lež – a právě v tu chvíli začíná scéna být zajímavá. Tento jev se během představení opakuje: v dialozích herci tápou, na síle a autenticitě nabývají až v emočních okamžicích.

Inscenaci velmi sluší práce s detailem. Krádež zapalovače, děravé ponožky, spory o čaj nebo psí konzervy – to vše dotváří charaktery postav a dodává hře nenucenou hravost a ironii. V těchto momentech je zřetelná režijní práce Krystiana Przybysze, která je promyšlená a zároveň hravá.

V úvodní scéně se krásně zrcadlí rozdílné temporytmy obou mužů (hrají Štěpán Krafka a Jan Šípal). Jakmile ale přicházejí textové pasáže, představení ztrácí tempo a hlavní téma se rozplývá.

Výborně fungují konflikty – zejména spory o konzervy, čaj či o ponožky. Síla dialogu i kontrast obou povah: intelektuál, který pohrdá nerozvážností a žravostí svého spolubydlícího, a jednoduchý, instinktivní muž, jenž mu neúprosně nastavuje zrcadlo. "Jsem gonokok ve společnosti prvoka," zazní – a vystihuje to celý jejich vztah: parazitický, závislý a přitom nepostradatelný.

Inscenace vrcholí sérií zvratů – roztrhání peněz, pokus o sebevraždu, psaní dopisů na rozloučenou. Okamžiky svobody i zoufalství se střídají s nečekanou lehkostí, někdy až příliš rychle. Napětí se rozplývá v okamžiku usmíření, které by si zasloužilo víc času a prostoru. Přesto je finále silné – přichází monolog "Ty se vrátíš", který v sobě nese bolest, naději i tichou rezignaci.

Inscenace by si zasloužila větší práci s jádrem jednotlivých situací. Jinak je však znát, že oba herci mají výrazný talent.

Emigranti jsou pro mě ukázkou inscenace, která má velký potenciál růst. I přes drobné nevyváženosti je to silné, pozoruhodné dílo, v němž se střetává intelekt s pudem, svoboda se závislostí, člověk s člověkem.

- Kateřina Rézi Szopová