Chtěla jsem dát lidem prostor,   kde můžou vypnout, odložit telefon a prostě si užít přítomný okamžik s lidmi, které mají rádi

Rozhovor s Anežkou Sieberovou, vedoucí produkčního týmu Festivalu studentského divadla 2025.

Jak ses prvně setkala s OLDstars?

Moje ségra Bětka byla součástí herecké přípravky a v létě 2019 mě poprvé vzala na, podle mě legendární, festival OLDstars On the Road v Roudnici. Tam jsem si zamilovala nejen samotný koncept festivalů, ale i to, jak se propojují s divadlem a uměním. A upřímně na to s úsměvem často vzpomínám do teď a to i na ty nejhorší kocovinový rána při cestě zpátky domů.

Když jsme u toho vzpomínání, máš nějaký projekt, ke kterému se obzvlášť ráda vracíš?

V srdci mi rozhodně zůstane projekt z letošního léta Život Galileiho, který vznikl ve spolupráci OLDstars a Divadla X10. Byl to jedinečný zážitek pro diváky i pro nás. Měli jsme skvělý inscenační a herecký tým, který i přes málo času na zkoušení dal do projektu všechno. Na produkci jsem spolupracovala s Bárou Horskou, režisérem Prokopem Košařem a spoustou dalších skvělých lidí, bez kterých by to nešlo. Tenhle projekt mě nabil obrovskou energií a nastavil laťku tak vysoko, že si umím těžko představit, co by ho mohlo překonat.

Ale teď se těším hlavně na Festival studentského divadla v Celetné a Solné věži. Doufám, že se tam všichni potkáme a užijeme si naše motto No FOMO, just chill.

Čtená zkouška inscenace život Galileiho.

A kdy ses vůbec poprvé dostala k produkci? Co tě k tomu přivedlo?

Tohle dost navazuje na předchozí otázku. V září 2024 jsme v rámci festivalu Divadla X10 v Kutné Hoře dělali představení Marie Stuartovna se skoro stejným týmem jako u Galileiho. Zkoušeli jsme na osmimetrovém lešení asi deset dní, v době, kdy celé Česko sužovaly povodně. Neustále pršelo, hrozně foukalo, byla šílená zima, ale zvládli jsme to a na to jsem fakt pyšná.

K produkci jsem ale měla cestu otevřenou už od dětství díky rodině. Moje prababička Jana Prachařová byla skvělá herečka a hlavně loutkářka, která mě, i když možná nevědomky, hodně inspirovala a vždycky mi fandila. Viděla ve mně vlastnosti, díky kterým by mi to podle ní mohlo jít.

Pak jsem dlouho nevěděla, kde začít a úplnou náhodou jsem potkala kamarádku, která mi řekla, ať zkusím novou produkční přípravku, která se právě otevírala. Vzala jsem to jako znamení, přihlásila se, a díky tomu jsem teď tady. Doufám, že se mi podaří dostat na DAMU a rozvíjet se dál, protože se pořád mám co učit.

Kdybys měla shrnout, co tě na produkci nejvíc baví a co je největší výzvou, o co by se jednalo?
Baví mě, že mě to posouvá i v osobním životě a že potkávám skvělý talentovaný lidi, kteří mě inspirují. Výzvou je pro mě stres. Mívám problém vypnout a přestat přemýšlet o povinnostech, i když vím, že počkají.

Letos na festivalu také poprvé vedeš produkční tým. Jaké to je?

Je to výzva hlavně v hledání balancu - na jednu stranu musíš tým vést a zadávat práci, ale zároveň jste často přátelé a budujete nějaký vztah. Učím se brát konstruktivní kritiku, naslouchat, přemýšlet o nápadech druhých a umět rozhodovat. Hodně mi v tom pomáhá Jiří Dejl, který se za ty roky stal mým kamarádem a inspirací. Líbí se mi jeho přístup, kdy nechává lidi přemýšlet a dává jim prostor.

A musím říct, že mám skvělý produkční tým, na který jsem fakt pyšná. Můžu se na ně spolehnout a je radost sledovat, jak rostou, získávají sebevědomí a zkušenosti.

Zmiňovala jsi, že letošní téma festivalu se nese v duchu No FOMO, just chill. Vnímáš to pro sebe jako něco aktuálního?
Jo, tohle téma je mi hodně blízké, hlavně kvůli tomu, co se děje ve světě i u nás. Chtěla jsem lidem dát prostor, kde můžou vypnout, odložit telefon a prostě si užít přítomný okamžik s lidmi, které mají rádi.

A co se týká mě, čím jsem starší (je mi 21), tím menší mám problém s FOMO. Už vím, že když nejdu na každou párty, o nic nepřicházím. Radši jdu na lekci jógy nebo koukám večer na film. Samozřejmě se ráda vídám s kamarády, ale víc si teď užívám klidné, kvalitní chvíle než nekonečné noci v hospodách.

A na co se na festivalu nejvíc těšíš?

Nejvíc miluju ten večerní moment, kdy se lidi začnou scházet, popíjejí, povídají si a užívají si program, který jsme pro ně připravili, ať už divadlo nebo koncert. Je krásné vidět, že si to užívají, a ještě lepší, když na to pak s úsměvem vzpomínají.

Závěrem bych se zkusila podívat trochu do budoucnosti. :) Máš nějaký vysněný tvůrčí projekt, nebo něco, co by sis chtěla třeba vyzkoušet, až na to bude prostor?

Mým snem je pořádat jógové retreaty spojené třeba s hudbou a tancem. Proto jsem s kamarádkou Matildou vymyslela projekt Sora - bezpečný prostor, ve kterém může všechno vznikat i zanikat. Je to propojení jógy, vnitřního klidu a přítomného okamžiku, podobně jako letošní téma festivalu. Chci, aby člověk žil jen tou chvílí, vnímal všechno kolem sebe a prostě si to užil. Už jsme měli první pražské Sora setkání a na léto plánujeme třídenní festival. Doufám, že všechno klapne.

- Otázky pokládala Tereza Hardtová.

Sora setkání v bytovém divadle H2O.